HejTi(ho-we)blog na Blog.cz

Kamarádka Katka je (zatím) vegetariánka. Já (zatím) ne. Jeden z nás je blíž jakémusi "ideálu" života. Nechci teď debatovat na téma vegetariánství, jen jsem dneska trochu víc přemýšlel nad výměnou názorů.

Kdysi dávno jsem si myslel, že dva lidé, aby spolu mohli žít, měli by být "úplně stejní." Postupem doby jsem z toho nějak slevil. Dneska mě napadla něco, co by mohlo být pravým opakem předchozí myšlenky. Aby se naplnil život dvou lidí, měli by být "úplně jiní."

U mnoha profilů lidí na různých serverech vídávám: "Jsem jaká jsem a nikdo mě nezmění." Možná je to špatná asociace, ale zní mi to jako "Mám ve všem pravdu a jestli nesouhlasíš, běž..." Ačkoli si to sám nechci přiznat, v něčem, v čem si myslím, že mám pravdu, ji asi nemám. Stejně tak nedokonalí jsme ale všichni, nebo ne? Není proto škoda, když si hledám pouze lidi, kteří jsou mi podobní? Kteří převážně sdílejí stejný názor jako já?

Mnoho lidí, se kterými se setkám, se diví, že jsem ochotný se s nimi bavit o křesťanství. Mají totiž zkušenosti s věřími lidmi, kteří se o svém náboženství bavit nechtějí. Je to škoda. Víc než jedna miliarda lidí se snaží jít ve stopách Ježíše Krista. Ještě víc lidí si myslí, že to není správná cesta. Jedna skupina má pravdu. Otázka zní která? Neměly by spolu navzájem diskutovat?

Nedávno jsem hledal význam slova "Diskuze." Našel jsem něco jako "Diskuze je výměna názorů, kde alespoň jedna strana je ochotna změnit svůj postoj." Pokud tato podmínka není splněna, zřejmě se tomu říká hádka. Nerad se hádám - snažím se diskutovat. Mrzí mě proto, pokud se někdo zapojí do rozhovoru s úmyslem se pohádat. Ale to už asi odbočuji. Chtěl jsem říct, že pouze při diskuzi je možné obohatit alespoň jednoho člověka o něco nového a tím se zase přiblížit jakémusi "ideálu." Jak mohu diskutovat s lidmi, kteří akorát kývají hlavou nahoru a dolu?

Kolik z vás uznává následující pravidlo: "Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého." Zní to hezky. Na první pohled tomu není co vytknout. Když se nad tím ale člověk víc zamyslí, začne zjišťovat, že to asi není moc logické. To je ale náročná filosofická debata. Chtěl jsem jenom demonstrovat, že ne všechno co na první pohled vypadá nenapadnutelně, je nutně správné. Někde jsem četl: "Nic není jisté. To je jediná jistota." Tedy výrok, který popírá sám sebe.

Dneska jsem hledal nějaké objektivní pojednání o vegetariánství. Žádné jsem nenašel. Buď to psal nějaký obhájce vegetariánství nebo někdo kdo byl proti němu. Zajímavé bylo sledovat co si jedna strana myslí, že je protiargumentem strany druhé. Obě strany měly takové jednoduché argumenty, že pokud člověk hledal a nebyl předem vyhraněný (o což jsem se snažil), mohl přeskakovat neustále z jedné strany na druhou. Logicky jsem na konci na jedné straně zůstal - není důležité na které - ale nejsem si jistý, jestli to není kvůli tomu, že mi zase chybí nějaké další názory.

Asi se v normálním životě nedozvíme, kdo měl v jaké věci pravdu. Je něco špatného na tom se ji snažit pořád hledat? Pokud jste pozorně četli předchozí část článků, asi jste se právě zacyklili. Budeme o tom diskutovat? Nebo se radši půjdeme bavit a užívat života, protože by to byla ztráta času? Mám se rozhodnout přátelit pouze s lidmi kteří teď mají stejný názor jako já?