HejTi(ho-we)blog na Blog.cz

První týden na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně.

Ráno. Sedím za klávesnicí, vyřizuju emaily. Nic divného, jen do toho někdo něco povídá o kombinatorice. Spolužáka (jak z FI MU, tak ze střední) se snažím přes sms instruovat jak by se měl připojit na fakultní wifi. Nedaří se, tak se domlouváme, že se sejdem - posílá mi, že bude chodit na přednášky předmětu "Informační společnost", kterou přednáší sám pan děkan, a po shlédnutí sylabu si jej zapisuji také a vzápětí nelituji - vypadá to na docela zajímavý předmět (matfyzáci nezáviďte;-). V poledne si jdu domů dát pozdější snídani, ke které mám opravdu více než jablko. Rozhodl jsem se, že bych asi měl udělat něco s propadlou občankou - jdu na místní obecní úřad Brno-Komín, tam mě maskovaná slečna z informací (na dveří má napsáno "pokladna") přesměrovává na městský úřad, kde mě vezmou jako posledního s informací, že se mám za dva měsíce zeptat, jestli už tu občanku mají. Jako již uplynulé 4 měsíce jsem si šel shánět kalhoty (díru na těch současných zatím maskuje notebook, ale nevím jak dlouho to bude stačit). Cestou jsem potkal svoji bývalou přítelkyni a opět mě požádala o realitní a poradenskou činnost v oblasti přenosných počítačů (vážně uvažuju, že bych si pořídil živnostenský list na realitní a poradenskou činnost - za tyhle prázdniny bych byl už v balíku:-). Kalhoty jsem si samozřejmě nevybral :-( . Úvod do funkcionálního programování byl takový večerníček. Večeřel jsem (opět víc než jablko). A byla noc, už nebyl den prvý.

K snídani jsem si vzal jablko. Na rozcvičení jsem si dal vstupní testík z angličtiny (7.00) - nebyl těžký, ale neudělal jsem ho:( Mrzí mě to, ale není to povinné a budu chodit do jazykovky (neskrytá reklama: jazyková škola A SCHOOL). Poprvé zažívám, co je to akademická čtvrhodinka. Čekat na přednášejícího 5 minut je povinost, 10 minut slušnost, 15 minut blbost. Já čekal 20... Alespoň že potom večer napsal, že přednáška odpadla. Cvika z matiky a úvodu do funkc. programování byly relativně neúnavné, ale stejně jsem se po nich šel projít na čerstvej vzduch. Minul jsem dvě fronty na Nohavicovi říjnové koncerty v Brně a poté co jsem v jedné stál čtvrt hodiny posunuvší se o metr se vzdávám tohoto, prý jedinečného, zážitku. Večer byly večerníčky dva. Úvod do IT byl určitě daleko vtipnější než funkčko. Po příchodu domů zjišťuji, že nemám co jíst. Naštěstí mám krabičku poslední záchrany naplněnou (posledními) 6 mraženými knedlíky.

Středa patří k těm volnějším dnům - stával jsem na desátou (o půlnoci jsem si totiž zrušil základy odborného stylu, kvůli kterým bych musel vstávat už na osmou) a java s výpočetními systémy proběhly celkem OK. Odpoledne jsem šel do práce, kde jsme probrali novou verzi milyjezisku.cz a konstatovali, že to asi do konce září nestihneme spustit. Snad nám děti odpustí, že to bude později;-) Večer jsem opět zjistil, že nemám doma nic k jídlu. Tedy kromě posledních pár jablek, které jsem měl kupodivu k snídani. Trocha diety přeci ničemu neuškodí, ne?

Tak mě čeká první dvanáctihodinovka - tedy 12h přednášek v tahu s desetiminutovými přestávkami. Naštěstí poslední narozdíl od příštích týdnů nebudu absolvovat jako posluchač, ale jako přednášející. Cvika za javy OK. Jsem zvědavý na další přednášku - školní pedagogiku - je určena pouze učitelským oborům avšak dostal jsem výjimku, na což jsem byl hrdý (teda až do té doby, co jsem zjistil, že ji dostalo všech 9 lidí, kteří tam byli a tedy z mateřského oboru tam nebyl nikdo:-). Přednáší nám pan nevímjakétitulymá Prokeš, který byl na různých školách a není to tedy pouze teoretik a navíc je s ním docela sranda, dětičky;-) Po přednášce jsem se ho ptal, jestli bych odpoledne nemohl přijít na jeho přednášku Psychologie v informatice, že jsem 41. (limit byl 40, registroval jsem se původně jako 78.). Řekl mi, abych si požádal o výjimku (a že jsem "pitomec";-), že jsem to neudělal rovnou:-) Tak jsem tak ihned učinil na další nudné tříhodinové přednášce o výpočetních systémech (kde nám bylo řečeno, že pokud někdo dělá na notebooku věci nesouvisející s přednáškou, můžeme mu ho zavřít:-), nicméně než se dostal Prokeš ke schválení, někdo se z psychologie odhlásil a já se tam dostal automaticky. Po výborné přednášce z angličtiny v angličtině, na které se na začátku zakouřilo ze zařízení co vysouvá monitor a nefungovalo ani ozvučení ani oobrazení a přednášející pan zasenevímjakémátituly Dvořák bavil posluchače vtipnou aplikací gramatických jevů v angličtině na současnou situaci (nicméně asi největší salva smíchu byla zaznamenána po vyřčení: "Have you got the best operation system?" "Yes, I have got the Windows"), jsem se Prokešem potkal na chodbě a omlouval se mě, že se stala někde, chyba, že se mu mě nepodařilo zapsat a že to určitě dá dopořádku. Vysvětlil jsem mu situaci a oba jsme byli spokojení:-) Po té co přišel 10. člověk s odůvodněním, že nemohl učebnu najít, už jsme se ani nesmáli, ale jinak kromě spousty zajímavých informací jsme se dozvěděli spoustu legračních historek. Večer jsem se přemístil do jazykové školy A SCHOOL, kde jsem učitelům představoval systém, který jsem jim programoval a který jsme během představení úplně předělali, takže jim ho asi budu muset představit ještě jednou někdy jindy;-) Když jsem přišel domů a zapnul zcela vyčerpaný ICQ, při rozhovoru s kámoškou o tom, že se spolu zajdem příští úterý na oběd, jsem si uvědomil, že jsem celý den nic nejedl a vzal si jablko.

Pátek už byl den ryze pracovní. Měl jsem poprvé za týden teplý oběd. Odpoledne jsem se však vyrazil bojovat proti hladu a šel si do nového Kauflandu poblíž kanceláří nakoupit zásoby na zimu. Nakoupil jsem toho asi tolik, kolik jsme brávali v supermarketu za dávných časů, kdy jsme celá rodina (5 lidí) byla doma, na 14 dnů. Vyskládal jsem všechno na jezdící pás u pokladny, vytáhl kartu a hledal, kde mají upozornění: "Platbu kartou a stravenkami hlaste předem." Nenašel a tak jsem se pro jistotu zeptal, jestli vůbec berou platby kartou před tím, než začala paní pokladní účtovat, odpověděla, že ne. Naskládal jsem vše zpátky do košík a vydal se hledat nejbližší bankomat, bohužel jsem nenašel České spořitelny, tak nechci vidět výpis, kolik mě ten výběr z bankomatu stál. Vrátil se a vyrovnal vše zpátky na pás jednou rukou a druhou rukou jsem odebíral po zamarkování vše zpátky do košíku. Bohužel jsem trochu přecenil svojí ledničku - či spíše mrazák v ní - a tak se mi tam vše nevešlo a musel jsem si pár věcí dát k bratránkovi do mrazáku vedle v baráku. Po té co jsem se uvelebil do postele, zavolala mi kamarádka, jestli bych jí nemohl druhý den zajet píchnout do Prahy. V neděli má přijmout nájemnici a neměla pro ní složený nábytek. Tak jsem si zarezervoval na šestou Student agency a šel spát. Celou sobotu jsem pak skládal různý nábytek (největší radost jsem měl z dvojpostele;-) a další věci. Zašrouboval jsem za celý den cca 150 vrutů a šroubečků, bohužel jsem neměl akušroubovák, tak mám alespoň mozoly:-D Někdy ve dvě ráno už jsem toho nechal a vydal se na cestu do své rodné vísky, kde jsme oslavili mamčiny narozeniny, bráchův postup do páťáku medicíny, ségřin druhý titul (Mgr. Michaela Šedová, Msc.) a taky moje dvacetiny :_)

O prvních dojmech z FI MU příště. Kdo dočetl až sem? Předpokládám, že to budu za pár let já:-)