HejTi(ho-we)blog na Blog.cz

Poslední dobou se mi nějako nedaří. Chci toho dělat tolik a nedělám téměř nic. Chci být veselý a jsem smutný.

Jsem zkrátka down, ale chci se dostat zpátky. Šáhl jsem po knížce Osvěžení pro duši. Chci se s vámi podělit o jeden "komentář" za jedním příběhem, která vyprávěla o staré rozbité amfoře, ze které tekla voda - na první pohled by bylo nošení vody v ní jejím plýtváním, na druhý to bylo tak, že při pravidelné stejné cestě dennodenně zálevala nevědomky kytky a ty krásně vyrostly.

Tak tedy:

Každý si neseme spoustu ran a prasklin, ale když k tomu svolíme, Bůh s našimi nedostatky dokáže učinit zázraky.

Mnoho mých snů se nikdy neuskutečnilo.
Rozplynuly se v ranním úsvitu.
Ale to málo, které se díky Bohu splnilo,
mě láká, abych snil dál.

Vyslovil jsem mnoho modliteb,
aniž bych na ně dostal odpověď,
přestože jsem na ni dlouho a trpělivě čekal.
Ale těch několik, které byly vyslyšeny,
mě láká, abych se modlil dál.

Důvěřoval jsem mnoha přátelům,
kteří mě opustili
a ponechali samotného v slzách.
Ale těch pár, kteří mi zůstali věrní,
mě láká, abych dál důvěřoval lidem.

Rozesel jsem mnoho semínek, která spadla na cestu
a která sezobali ptáci.
Ale těch pár voňavých kytic, které jsem natrhal,
mě láká, abych sel dál.